Paragliding

Start se provádí z kopce rozběhem, nebo z roviny pomocí vlekacího zařízení, v případě motorového paraglidingu pomocí motoru.

Tento sport se dělí na paragliding a motorový paragliding.

Padákový kluzák se skládá z vrchlíku a šňůr. Šňůrami je vrchlík spojen s postrojem (sedačkou) ve které sedí pilot.

Pilot ovládá padákový kluzák pomocí řídících šňůr - takzvaných řidiček. Řidičkami se stahuje zadní - odtoková hrana kluzáku, čímž se mění čelní odpor kluzáku na té straně, na které byla stažena řidička. Řízení kluzáku - změna směru letu lze provádět řidičkami jen v horizontální rovině, padákový kluzák nemůže sám od sebe stoupat.

K stoupání - získání výšky se využívají stoupavé vzdušné proudy. Stoupavé vzdušné proudy mohou být:

• mechanické - na návětrné straně kopce je vzduch nucen proudit vzhůru

• termické - vzduch ohřátý od zemského povrchu stoupá vzhůru

Základní znalosti a příslušné dovednosti nutné k bezpečnému létání se nechají získat ve kurzech paraglidingu. Kurz paraglidingu lze srovnat s autoškolou. Nabízejí se i další srovnání:

Stejně tak jako při řízení auta by řidič měl mít u sebe řidičský průkaz, techničák a potvrzení o uzavření poviného ručení, pilot má mít u sebe pilotní průkaz, techničák na padák a potvrzení o uzavření poviného ručení.

Ať už se rozhodnete létat kdekoliv, nezapomeňte, že létat na kopci sám znamená létat velice nebezpečně. V případě jakéhokoliv problému se o Vás totiž nikdo nemusí dovědět a tedy i pomoc druhých lze v takovém případě jen těžko očekávat. A úraz, který je jindy lehce léčitelný se v takovým případě stává úrazem ohrožující život. V každém případě se vyplácí létat s vysílačkou nebo mobilním telefonem, a nebát se ho použít i v situaci, kdy jste jen přistáli s padákem na strom. Stačí zavolat komukoliv, aby věděl, co se Vám stalo a kde jste a kdy se ozvete znova. Teprve potom začít sundávat padák ze stromu. Sundávání padáku je totiž často více nebezpečné, než ono přistání na strom.


1O největších omylů o paraglidingu a jeden, který ani omylem není

Omyl první: Paragliding je extrémně nebezpečný
Paragliding není v zásadě o nic více nebezpečný, než jiné sporty. Například při cyklistice vás může přejet auto nebo si můžete rozbít hlavu o sloup, při běhání v parku vás může pokousat pes nebo přepadnout lupič. Pokud člověk létá s rozumem a zbytečně neriskuje (sem patří i volba správného vybavení), bude létat bez problémů řadu let (pokud jej neprobodne vidlemi rozzuřený zemědělec, kterému nechtěně přistál do brambor).

Omyl druhý: Padáčkáři jsou rozežraní milionáři, kteří neví, kam s penězi.
Pravý opak je pravdou.
Naprostá většina padáčkářů nemá kromě své výbavy na létání prakticky žádný jiný majetek,
který stál za řeč. Výjimky pouze potvrzují pravidlo.

Omyl třetí: Paraglidingový padák hlavně padá a letí jen trošku.
To již patří minulosti. Současné padáky příliš nezaostávají ve výkonnosti za ZK (tedy rogaly ) a jsou znevýhodněny pouze nižší dopřednou rychlostí.

Omyl čtvrtý: Padák je téměř neřiditelný.
Tomuto omylu mohou propadnout neznalí pozorovatelé, kteří sledují např. let neschopného pilota na závodním padáku nebo "odborníka", který odstartoval do závětrného rotoru. Naštěstí tyto případy nejsou pro paragliding typické.

Omyl pátý: Padákový kluzák je snadné řídit a zvládne to i idiot.
Ovládání padákového kluzáku je v zásadě jednoduché, ale dobrým pilotem se člověk většinou stává až po několika rocích a mnoha desítkách nalétaných hodin. Jsou pak i tací, kteří se to nenaučí do smrti.

Omyl šestý: Batoh s padákem je ještě těžší, než vypadá
Batoh je spíš neforemný, než těžký. Běžná výbava pro létání, nacpaná v batohu o objemu 110 litrů váží většinou mezi šestnácti a dvaceti kilogramy. To ovšem neznamená, že by se bez batohu nechodilo lépe.

Omyl sedmý: Paragliding je ekologicky nešetrný sport.
Oblíbené tvrzení fanatických "zelených". Ve skutečnosti je škodlivost paraglidingu srovnatelná s pěší turistikou a to ještě kdoví jestli, protože sestup probíhá většinou vzduchem. Také řeči o plašení zvěře jsou naprosto liché- lesní zvěř u nás nemá ve vzduchu přirozené nepřítele a proto se nebojí. Ptáci pak mají z padáku legraci.

Omyl osmý: Padáčkáři schválně přistávají na soukromé pozemky.
Každý raději přistává na oficiální přistávačku, kde to zná a kde ví, co muže čekat. Ze zemědělských kultur se padák špatně vymotává a tak se tam přistává pouze když není zbytí.

Omyl devátý: Padáčkáři jsou sportovci. HA-HA-HA-HA-HA-HA-HA !!!
Co je to za blbost?!

Omyl desátý: Zážitky z paraglidingu se dají sdělit a stačí nechat si je vypravovat.
Naprostá hovadina. Vyprávění padáčkáře nepochopí ani člověk, který létá na něčem jiném, než na padáku. Snad s výjimkou lešenáře.

Omyl jedenáctý: Padáčkáři jsou maniaci.
To není omyl, to je pravda!!!